Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozpočítadla

 

 

  • Děti mají rády rytmická rozpočítadla. Jejich prostřednictvím se rozvijí vrozené rytmické schopnosti. Kromě toho však mají pro děti určité kouzlo. Často se v nich totiž používají slova jako elce, pelce, enyky, lárum atd., která nejsou běžná a znějí jako zaklínací formule.

 

ROZPOČÍTADLA: lidová rozpočítadla

Za horou, za dolem,

leží mísa s tvarohem,

kdo nechce jít z kola ven,

den dostane bačkorem!

 

Ene, bene, Emane,

kdo tu babu dostane?

Ten to není, ten to je,

ten už s námi nehraje! 

 

Mňouky, mňouky, mňouky,

kocour spad do mouky,

kočička se lekla,

jejich kotě pláče v botě,

že nemůže ven,

pomůže mu ten!

 

Sedí Káča na lavici,

na klíně má kohouta,

na koho to slovo padne,

ten musí jít do kouta!

 

Jednoko, dvoko,

troko, čtvero,

págo, lágo,

pičman, čičman,

čaraga, čuk!

 

Enyky, beniky,

nemastný knedlíky,

iky, piky, pumprlíky,

alec, palec,ven,

páton do kamen,

šeston do dveří,

stará koza, otevři!

 

Am, bum, tatarum,

siben, buben, kalvarum.

Kalvarie, komedie, siben,

buben, bum, bum, bum!

 

Jedenka, dvanka, třinka,

pádě, ládě, súka, lúka,

do klobúka,

pase koně na výhoně,

bum, bác, ven!

 

Antaliky, dva špalíky,

huky, cuky, ven,

kdo nepude,

uderym ho,

zlatym kameněm!

Angeličky, dvě paličky,

juk, suk, ven!

 

Enyky, benyky, kliky, bé,

ábr, fábr, domine,

elce, pelce, do pekelce,

bum, bác, ven!

 

Elce, pelce, na veselce,

dělal kocour kotrmelce.

Jeho žena černá kočka,

mhouří očka, že si počká.

Až zahrají muziky,

bude tanec veliký.

Tancují i muzikanti,

kdo netančí, ať dá fanty.

Směje se jim myš,

že vyjedla spíž,

kiškaráda kiš.

 

Ententyky špalíček,

ztratil se nám Jiříček,

není v seně, není v slámě,

do sukní se schoval mámě,

a my jsme mu uviděli

od košile cíp,

běž se schovat líp!

 

En ten týny,

babka letí z Číny,

žádnému to nepoví,

co to veze dědovi:

veze, veze pejska,

pejskovi se stejská,

je mu dlouhá chvíle,

z Číny jsou dvě míle,

než ocáskem zavrtí,

už je cesty tři čtvrti,

a když usne blaze,

už jsou oba v Praze.

Zdalipak se naučí

spát v dědově papuči?

Naučí se jako nic.

A ty půjdeš z kola pryč.

 

Běží myška po strništi,

dvě myšátka za ní piští,

nad nimi se vznáší drak,

kaboní se jako mrak.

 

Láry, fáry, dva kočáry,

třesky, plesky, sjely z cesty,

žluté house se jim smálo,

kočí vzal bič, koukej, ať jsi pryč!

 

Týnom, tánom, talijáno,

dobrý večer, dobré ráno.

Pekař pěkný pecen peče,

dobré ráno, dobrý večer.

Pecen z pece vypad ven,

dobrou noc a dobrý den.

Pekařka jde na pomoc,

dobrý den a dobrou noc.

Týnom, tánom, talijáno,

ráno mají vyprodáno.

 

 

PÍŠŤALKY:  ŘÍKADLA

Ťuky, ťuky, polehýnku,

probudím si píšťalinku.

Píšťalinko, vstaň,

po kopečku do borečku

běží zlatá laň.

Vlček běží - hola, hej!

Zlatá laňko, pozor dej!

Až já sobě zapískám,

po kopečku sejdi k nám!

Po kopečku cupy cup,

do komory hupy hup!

Jen ty, moje píšťalinko,

pěkně se mi slup!

 

Otloukej se, píšťaličko,

otloukej se, mízo-lízo,

nebudeš-li se otloukati,

budu na tě žalovati

krajskýmu pánu,

z korbele do džbánu,

ze džbánu ke studnici,

přijdou na tě čtyři vlci,

pátá liška, šestej pes,

sežerou tě ještě dnes,

mízo-lízo, zčerstva lez!

 

Vstávej, vstávej, píšťaličko,

spala jsi už dost,

koho potkáš na tom světě,

hraj mu pro radost.

Potkala jsem slepičku,

podala mi růžičku,

pan kohoutek zlatý proutek

za veselou písničku.  

 

Stojí vrba u potoka,

do vody se dívá,

pod zelenou kamizolkou

píšťalku si skrývá:

až já na ni budu hráti,

rybky budou tancovati,

rak se bude ptát:

Já bych také rád,

ale nevím jak - jak - jak.

Inu, raku, tak - tak - tak!

 

Otloukej se, kozí pysku,

dám ti mlíka plnou misku

a za každou píšťaličku

dám ti za to křížaličku.

Otloukej se pro radost

dost, dost, dost,

ať je holá kost!

 

 

Ej, májek, májek, 

zelený májek.

Kdo ťa postavil?

Švarný šuhájek.

 

Posekali máje,

huš je z lesa vezú,

huž na ně veverky nepolezú. 

 

Májová vlažička,

obroste travička,

májový deštíček,

napadá chlebíček.

 

Májiček zelený,

jenom neopadni,

moje věrná lásko,

jenom neuvadni! 

 

A na tom májku,

červená šátka,

kdo ju uvázal?

Švarná galánka.

 

Vítej, vítej, máji,

my jsme tobě vítej,

léto líbezné,

obilíčko zelené!

 

Má zlatá panenko,

stavějí ti máje,

otevři okýnko,

podívej se na mě!

 

Až se louka zazelená,

kleknu si tam na kolena,

utrhnu si kvíteček,

upletu si věneček.

 

Jaká husa, taká péra,

jaká matka, taká dcera.

Jaké dřevo, taký klín,

jaký otec, taký syn.

Jaký otec, taký syn,

jaký komín, taký dým,

jaký táta, taký Franta,

jaká máma, taká Hanka.

 

Veselů, mamičko,

veselů  jízdu máš,

pokad mě, mamičko,

pokad mě doma máš.

Až já, má mamičko,

až já od vás půjdu,

všecky veselosti za mnú plakat budú.   

 

Hrály dudy u Pobudy

na bubínek bum, bum, bum,

na housličky tydli, tum,

basa bručí ryc, ryc, ryc,

jdi ty od nás, Janku, pryč !  Z Poděbradska 

 

 Á, bú, tatarú,

 vem si babu karbaru,

 karba ruka, buma raka, princ !      Z Moravy 

 

Páv sedí pod dubem

s pěkným bílým holubem.

Holubičko, snes vajíčko,

až já půjdu na kopeček,

koupím ti tam cimbáleček,

na cinbálek tydli, tydli,

na housličky fidli, fidli

a na basu rum - dzum

a na bubny drum - bum !         Z Čech 

 

Kačena se rozseděla v rákosovém listí,

osm vajec vyseděla, jedno bylo čistý.

Huky, buky, mezi luky, jeden půjde ven !    

Z Moravy 

 

 En ten týny, kde jsou flinty,

 já flinty neviděl, já viděl vlka,

 stál u potoka, já na něj házel,

 on bobky sázel, hrajte mu,

 trubte mu, ať má kuráž na vojnu !        

 Z Čech 

 

 Dři, dři, na dveři, přijeli k nám tři kněži,

 ptali se na Jana. Jan není doma,

 pase koně na výhoně,

 zlatým bičem pošvihuje,

 hyje, hyje, ven !     

 Z Humpolecka 

 

 Andon, dodion, cive, kopion,

 ana vuka, levá ruka,

 ten kamenský zvon.  

 Z Horácka 

 

 Stojí buk prostřed luk,

 na tom buku devět suků,

 ještě něco více, červené střevíce,

 bílý boty do roboty, fuk z hradu ven !         

  Z Čech 

 

  Anj, cvaj, tráje, Honza dává krávě,

  kráva to nechce, husa na to kechce,

  kohout na to kokeří, že to poví máteři.

  Nepovídej Honzíčku, dám ti mastnou žemličku,

  budeš-li mít málo, dám ti pánské stádo,

  pánské stádo běží, panimáma leží.

  Já pán Šebastián pasu koně na výhoně,

  čím je biju ? Zlatým bíčkem pod kopíčkem.

  Poupata, roupata, čtyry oka ven,

  páté do kamen, šesté do dveří, kozo, otevři !      

  Z Čech 

 

 Andělíčky, dva, špalíčky,

 cukrum, bukrum, buk

 seděly tam hezký holky,

 mezi nima kluk,

 měl na hlavě strup !    

 Z Hořicka  

 

 Hrách se peče na komínku,

 vstrkuje hrachovinku,

 hrachovinka nebohá

 kalí vodu nemoha.

 Kaš, kaš, ven !      

 Z Chrudimska 

 

 Na pasece dva pařízky,

 u nich zlatý bič,

 koupíme ho od jelena,

 dáme za něj fůru sena,

 jdi ty z kola pryč !       

 Z  okolí Prahy 

 

 Sedí cvrček na bařině,

 šije boty Kateřině,

 Kateřina se raduje,

 že ty boty si obuje.

 Boty spadly z kolka,

 zabily pacholka,

 pacholkovi zvonili,

 starou babu honili,

 stará baba spíchá,

 jako husa dýchá.

 Vrť se, babo, vrť,

 dám ti hrachu čtvrť !

 Co se baba navrtěla,

 zrnka hrachu neviděla.

 Z Moravy 

 

 Had leze z díry,

 táhne s sebou knihy,

 na těch knihách psáno,

 že pojede ráno,

 ancvalíky, dva špalíky

 jedna ryba ven !   

 Z Moravy 

 

 En, ten, týny, kde jsou plíny ?

 " Já plíny neviděl, já viděl raka,

 von do potoka, já za ním házel,

 von bobky sázel, en, ten, tyč,

 madla, fidla, pryč !"      

 Z Čech  

 

 Ene, bene, elká,

 je ta řeka velká,

 ene, bene, uk,

 koupe se tam kluk,

 ene, bene, kukačka,

 ty musíš jít z kolečka ! 

 Ze Slovácka 

 

 Kačena se rozseděla

 v rákosovým listí,

 osm vajec vyseděla,

 jedno bylo čistý :

 huky, luky mezi buky,

 jeden půjde ven !     

  Ze Slovácka 

 

 Stojí javor u potoka,

 říkají mu klíč,

 na koho to slovo padne,

 ten musí jít pryč !    

  Z Čech 

 

 En, ten, tyč,

 Kadla, Madla, pryč !

 Nepůjde-li pryč,

 vezmu na ni tyč !    

 Z Rakovnicka 

 

 Ene, bene, granatýre,

 sýr, výr, kumpanýr,

 alec, palec,

 kotrmelec, ven !      

  Z Čech

 

 Za horou, za dolem

 leží mísa s tvarohem,

 kdo nechce jít z kola ven,

 ten dostane bačkorem !      

 Ze severní Moravy 

 

 Anda, dvanda, třinda, čtvrnda

 pádě, ládě, souka, louka

 do klobouka, do mandele, bác !      

 Z Chodska 

 

 Nesu, nesu, nepovím,

 za koho to položím,

 za pana Papše,

 Papeš leze nahoru,

 tahá bábu za nohu,

 a ty, bábo, vstávej,

 snídani nám dávej,

 mastné buchty, mastný hrách,

 pastýř pase na drahách !      

 Z Čech 

 

 En, ten, týna, mandolína,

 pojedeme do Kolína,

 housle, basa, trumpeta,

 pojedeme do světa.        

 Z okolí Prahy 

 

 

 Hej, hej, Bartoni, co to vezeš na koni ?

 Půl korce žita od pána Víta,

 pán Vít není doma, jel do Berouna

 pro drahé koření, kdo má zubů bolení,

 pro zlaté věnce naší Mařence,

 hej, z hrady ven !       

 Z Čech

 

 ŘÍKADLA : 

 

        BÁBA VYPRAVUJE

        Dělám, dělám kázání :

        čtyry kočky svázaný a pátej pes do pece vlez,

        ukrad tam topinku, běžel s ní po rynku.

        Potkala ho kráva, to byla jeho máma,

        potkal ho bulíček, to byl jeho tatíček,

        potkal ho bejček, to byl jeho strejček,

        potkal ho hřebeček, to byl jeho dědeček,

        potkala ho kozička, to byla jeho babička.

        Amen, amen, amen, bába spadla z kamen

        a dědeček z pece sebrali se přece.    

          Z Berounska  

 

 

 

LIDOVÉ ROZPOČÍTADLA : 

Sedí Káča na lavici na klíně má kohouta,

na koho to slovo padne, ten musí jít do kouta! 

 

Jednoko, dvoko, troko, 

čtvero, pádo,lágo,

pičman, čičman,

čarága, čuk! 

 

Enyky, benyky, nemastný knedlíky,

iky, piky, pumprlíky, alec, palec, ven,

páton do kamen, šeston do dveří,

stará kozo otevři! 

 

Am, bum, tatarum,

siben, buben, kalvarum.

Kalvarie, komedie, siben,

duben, bum, bum, bum! 

 

Jedenka, dvanka, třinka, pádě, ládě,

súka, lúka, do klobúka,

pase koně na výhoně,

bum, bác, ven! 

 

Antaliky, dva špalíky, huky, cuky, ven,

kdo nepude, uderym ho, zlatým kameněm!

Angeličky, dvě paličky, juk, suk, ven! 

 

Enyky, benyky, kliky, bé, ábr, fábr, domine,

elce, pelce, do pekelce, bum, bác, ven! 

En, ten, taje, máma dává krávě.

Kráva to nechce, kůň na to řehce,

kohút na to kokrhá, až si vole roztrhá.

Ide Jura ze zahrádky, nese mámě křen,

na koho to slovo padne, ten musí jíť z kola ven!